Čemu věříme

ČEMU VĚŘÍME

Apoštolské vyznání víry

Hlásíme se k Apoštolskému vyznání víry. Apoštolské vyznání (též Symbolum Apostolicum - Apoštolský symbol) je jedno ze základních vyznání křesťanské víry, které uznávají v podstatě všichni křesťané.

1. Věřím v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země;
2. i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
3. jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
4. trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
5. sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých,
6. vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
7. odkud přijde soudit živé i mrtvé.
8. Věřím v Ducha svatého,
9. svatou církev obecnou, svatých obcování,
10. hříchů odpuštění
11. těla z mrtvých vzkříšení
12. a život věčný. Amen.

Věříme v Boha, jako věčnou a inteligentní bytost
„Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože“ Žalm 90,2
Bůh je osoba s neskonale vyšší inteligencí než člověk. Bůh tu byl od počátku všech věcí a bude existovat stále. Věříme tomu i když to nemůžeme dokázat. Podobně jako nelze dokázat vědecké teorie o vzniku vesmíru. Například na otázku, kde se vzala ve vesmíru prvotní hmota není logická odpověď. Pouze se věří teorii, že by to tak nějak mohlo být. Pokud jde tedy o počátek všech věcí, lidé buď věří v existenci inteligentní bytosti, která stála za vším vývojem nebo v souhru vesmírných sil a náhod. Obě varianty v podstatě stojí na víře a ne na prokazatelných důkazech.

Věříme v Boha, který stvořil svět a přírodní zákony
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ první kniha Mojžíšova 1,1
Věříme, že Bůh je nejenom nesmírně inteligentní bytost, ale je i schopný učinit vše co uzná za vhodné. Věříme, že Bůh se rozhodl stvořit tento svět a také to učinil. Stvořil věci hmotné a také přírodní zákony, které umožňují fungování země i celého vesmíru. V tomto ohledu bychom mohli Boha přirovnat k hodináři. Ten jako zkušený odborník ví, jak poskládat všechny drobné součástky dohromady, aby hodinky dobře fungovaly a plnily účel pro který jsou vyrobeny. Boží stvořitelská činnost se jeví jako pravděpodobnější než to, že z chaosu a jednoduchosti vznikne něco složitějšího a přitom funkčního, jen působením času a souhry náhod. To ostatně odporuje i druhému termodynamickému zákonu, který říká, že všechny věci ve vesmíru spějí z uspořádaného stavu do neuspořádaného. Vždyť poskládaná hromada dřeva se vždy působením času a okolností změní v rozházená polena, ale nikdy tomu nebude naopak.

Věříme v Boha, který dal vzniknout životu a stvořil i člověka
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem“ první kniha Mojžíšova 1,27
Věříme, že život není náhoda, ale uskutečněný záměr. Do dnešního dne se vědcům nepodařilo realizovat myšlenku umělého vzniku života. Ani v dokonalých laboratorních podmínkách se nepodařil uskutečnit proces, kdy se z neživé hmoty, stane něco v čem život je. A to za tím vším stojí člověk se svou inteligencí a technologickou podporou. Život ani člověk nevznikli náhodou, ale díky Bohu, který věděl co dělá a také jak to udělá. V Bibli se píše, že člověk byl stvořen jako obraz Boha. To znamená, že má některé vlastnosti, kterými by se dal charakterizovat i Bůh. Člověk má svobodnou vůli, pracuje v něm svědomí, je schopen lítosti a vyjádření soucitu. Jsou tyto duševní vlastnosti výsledkem práce organických a anorganických sloučenin v našem těle nebo jsou to schopnosti někým nám darované?

Věříme v Boha, který má svůj pohled na svět a svá měřítka hodnot
„Všechny svaté spisy byly inspirovány Bohem; poučují nás o tom, co je pravda, vedou ke zpytování a nápravě vlastního života a vychovávají nás k správnému jednání“ druhý list Timoteovi 3,16
Jestliže Bůh stvořil tento svět a člověka, je to on, kdo určuje pravidla co je správné a co špatné. Mnoho lidí přijímá obecná pravidla, např. silničního provozu, protože uznávají, že jsou nutné pro správné a bezpečné fungování provozu na silnicích. Poznání Božích pravidel a jejich skutečné pochopení, člověku umožňuje správnou orientaci v životě. Bůh nastavil základní pravidla pro zdravé fungování společnosti, rodiny, vzájemných lidských vztahů i správného vztahu mezi člověkem a Bohem. Většina z nás si při koupi nějakého složitějšího výrobku pozorně pročte návod výrobce. Snažíme se pak podle něj i řídit, aby výrobek fungoval dobře a dlouho. Člověk je sám o sobě dost složitý „produkt“. Je lépe se řídit radami tvůrce, než experimentovat se snahou o nejisté vylepšení funkčnosti, která stejně většinou končí poruchou.

Věříme v Boha, který přišel s řešením problému odloučení člověka od Boha
„Mějme na paměti, že za nás Kristus umíral v době, kdy jsme si zasloužili Boží odsouzení“
list Římanům 5,6
Bůh stvořil člověka, aby spolu měli vztah. Bůh dal člověku svobodnou vůli, řekl mu jaké je jeho poslání na zemi, jaké mu jsou k tomu dány pravomoci a také co dělat nemá. Problém nastal ve chvíli, kdy se člověk odmítl podřídit Boží autoritě a jeho pravidlům Tehdy se člověk začal rozhodovat sám podle sebe. Bůh na vzniklou situaci reagoval tím, že umožnil člověku jednat podle jeho uvážení, ale za cenu ztráty osobního, blízkého vztahu s Ním. Spravedlivý Bůh totiž nemůže žít v přátelství se vzpurným člověkem. Přes toto zklamání Bůh touží mít s lidmi blízký vztah. Překážkou v tom je, že žádný člověk sám od sebe není schopen žít takovým životem, aby plně a ve všem respektoval Boží autoritu, což by umožňovalo znovuobnovení vztahu Bůh – člověk, tak jak tomu bylo na počátku. Bůh sám se chopil iniciativy a připravil řešení, které umožňuje obnovit vztah lidí k němu.

Věříme, že Ježíš Kristus je prostředník mezi člověkem a Bohem
„Je totiž jenom jeden Bůh pro všechny lidi a jenom jeden, který Boha a lidi navzájem spojuje, člověk Ježíš Kristus. Ten dal svůj život za celé lidstvo“ první list Timoteovi 2,5-6
Bůh poslal na zem svého syna Ježíše. Ježíš byl Bůh tzn. měl výjimečné schopnosti a zároveň byl i člověk a tedy zakoušel různé lidské slabosti a bolesti. Ježíš o sobě říkal, že přišel jako zachránce lidí. Dokazoval to mnohými zázraky a stvrdil to tím, že se vždy a ve všem dokázal podřídit Boží autoritě. Proto mohl Ježíš žít na zemi věčně. Důsledkem lidské vzpoury vůči Bohu je totiž smrt. Ne okamžitá, ale přece jenom jistá. Ježíš se odhodlal k mimořádnému činu. Ačkoliv nemusel, rozhodl se dobrovolně zemřít. Stal se tak zástupcem těch, kteří budou chtít díky tomuto jeho skutku lásky navázat osobní vztah s Bohem. Je to podobné, jako když je na soudu někdo prokazatelně usvědčen z vážného přestoupení zákona a odsouzen k smrti. Najde se však někdo, kdo je ochoten podstoupit smrt místo odsouzeného. Díky tomu se z viníka stane svobodný člověk, který se může vrátit domů. Podobně Ježíš svým činem umožňuje lidem návrat k Bohu.

Věříme, že kdokoliv z lidí může navázat osobní vztah s Bohem, prostřednictvím Ježíše Krista
„Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme. Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn“ list Římanům 10,8-9
Člověk, který chce poznat Boha a přitom ví, že se k němu nemůže sám dostat , může přijít za Ježíšem. Ježíš totiž po třech dnech strávených v hrobě, byl vzkříšen z mrtvých a žije věčně. Ježíši je možné říci o své touze najít vztah k Bohu. Tento rozhovor je tím, čemu se říká modlitba a může znít např. takto: „Pane Ježíši potřebuji tě. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé chyby a selhání. Otvírám ti teď svůj život a přijímám tě jako svého zachránce a Pána. Děkuji ti za odpuštění hříchů. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl takový, jakým mě chceš mít.“ K navázání vztahu s Bohem a přijetí Ježíše jako svého zachránce nestačí jen rozumové pochopení, že Ježíš je syn Boží a zemřel za lidské provinění. Není to také pouhý citový zážitek. Vždy k tomu patří i rozhodnutí vůle, ochota přijmout Ježíše vírou do svého života.

Věříme v Boha, který zanechal lidem vzkaz – Bibli
„Svatá písma znáš už od dětství a v nich je obsažena moudrost jak dosáhnout záchrany vírou v Ježíše Krista“. druhý list Timoteovi 3,15
Bible to je vlastně malá knihovna. Skládá se ze dvou oddílů. Starý zákon obsahuje 39 knih. Nový zákon 27. Knihy, které vznikly před příchodem Ježíše Krista na zem, máme ve Starém zákoně a ty, které mají vznik po Ježíšově narození, jsou v Novém zákonu. Z toho je zřejmé, že Bible nebyla napsána najednou. Vznikala po dobu asi 1500 let a psala ji řada lidí. Autora má však jen jednoho a je jím sám Bůh. On stál za lidmi, kteří Bibli psali. Bůh se postaral o to, aby lidé, kteří byli svědky Božího jednání a kterým Bůh něco o sobě zjevil, předali toto poselství dalším generacím. Všechny biblické knihy spojuje jediné téma: Boží dějiny s člověkem. Kdo čte Bibli dozví se jaký je Bůh a může pochopit Boží záchranný plán s člověkem. Čtenáři Bible také poznají jaký vliv má na člověka Ježíš Kristus. Bible je živou knihou, v níž k nám mluví Bůh. Dokladem toho je to, že Bible již způsobila radikální změnu v životě miliónů lidí.

Věříme v církev jako společenství lidí, kteří přijímají Boha a Bibli jako autority pro svůj život
„Ti, kteří Petra poslechli, byli nakonec pokřtěni. Toho dne se připojilo k Ježíšovým následovníkům okolo tří tisíc lidí. Všichni chtěli slyšet od apoštolů ještě více, bývali rádi pohromadě, společně stolovali, lámali chléb na památku Kristovi poslední večeře a modlili se“ Skutky 2,41-42
Člověk, který naváže vztah s Bohem začíná v mnoha ohledech prožívat nové věci. Jednou z nich je zjištění, že podobně jako on, jsou tu i mnozí další lidé, kteří žijí s Bohem a chtějí ho více poznávat. Tito lidé se scházejí v církvi. Církev je společenství různých lidí, které spojuje Ježíš Kristus. Věřící člověk by si měl najít své místo v některé církvi. Povzbuzujeme proto každého nového věřícího, aby si našel své místo v nějaké místní církvi. Mělo by to být společenství křesťanů, kde se vyučuje Bible jako Boží slovo, Bůh je autoritou pro všechny oblasti lidského života a křesťané se snaží žít podle toho čemu věří.